Firmy v Česku kupují AI hlavně proto, že ji má konkurence

Umělou inteligenci dnes řeší firmy od výroby po software. Jenže spousta těch investic není moc promyšlená. Hezky to ukazuje případ z jedné české továrny. Dělníci měli u kontroly kvality mačkat dvě tlačítka, zelené za dobrý kus, červené za špatný. Mezitím do firmy nastoupil externí tým, který tam měl zavést AI. Nikdo dělníkům nevysvětlil, co to pro ně znamená. Ti dostali strach, že přijdou o práci, a začali tlačítka mačkat náhodně. Po pár měsících byla data k ničemu a projekt skončil.

Není to výjimka. Jinde nasadili AI na plánování směn, jenže systém nepočítal s nemocností, protože ta ležela v papírových šanonech. Rozpisy byly nepoužitelné. Logistická firma si postavila AI na plánování tras a dispečeři ji po týdnu odložili, protože výsledky stejně museli ručně přepisovat do fakturace.

Lidé z praxe to vidí podobně. David Strejc z firmy Apertia odhaduje, že smysluplná je tak jedna investice do AI z pěti. Zbytek vzniká proto, že „to“ má konkurence. „AI spadla do stejné škatulky jako digitální transformace před deseti lety, řádek v prezentaci pro dozorčí radu, který se musí odškrtnout,“ říká. Povinnost je podle něj jinde: ne do AI investovat, ale rozumět jí. Firmy místo toho koupí licence a doufají, že kompetence přijde v ceně.

Čísla to potvrzují. Podle průzkumu Deloitte a České asociace pro umělou inteligenci nemá 44 procent firem žádný způsob, jak sledovat, kde a jak se u nich AI vlastně používá. Než firma koupí další licenci, vyplatí se nahlas říct, jaký problém má nástroj vyřešit, kdo za něj odpovídá a podle čeho se pozná, že funguje. Bez toho zůstane na disku jako placený řádek, který nikdo neotevře.