U modelů umělé inteligence se cena často řeší jako hlavní číslo. To je praktické, ale neúplné. Levnější varianta může být dobrá volba pro úlohy, kde stačí rychlý a přibližně správný výsledek. Třeba pro první třídění požadavků nebo přípravu návrhu, který člověk stejně projde.
Horší situace nastane tam, kde chyba nezůstane jen v textu. Pokud model špatně vyhodnotí zadání a zaměstnanec musí výstup celý kontrolovat a opravovat, úspora se začne rozpouštět v čase. Někdy pomaleji, než člověk stihne otevřít tabulku s náklady. Zdroj ale neuvádí konkrétní název modelu, cenu ani měření chybovosti. Přesný finanční rozdíl proto nejde poctivě vyčíslit.
Při rozhodování bych nezačínal otázkou, který model je nejlevnější. Nejdřív bych si rozdělil úlohy podle následků chyby. U běžného návrhu textu může být levnější model rozumný. U výstupu, který jde rovnou zákazníkovi, do smlouvy nebo do firemního systému, už samotná nízká cena nestačí.
Pro malou firmu to znamená jednoduchou kontrolu v praxi. Stačí několik typických úloh a sledovat, kolik času zabere oprava výsledku. Pokud levnější model vyžaduje pravidelné ruční zásahy, není levnější, jen posílá část účtu jinam.