No Code a Low Code: Jak ušetřit statisíce za vývoj aplikace

Vývoj bez ručního psaní kódu neznamená vývoj bez návrhu. Stále je nutné určit strukturu dat, přístupová práva, návaznosti mezi systémy a chování aplikace při chybě. Vývojář nebo procesní specialista však nemusí začínat prázdným souborem.

Co jsou low-code a no-code platformy

Low-code a no-code platformy umožňují vytvářet aplikace pomocí vizuálního rozhraní s minimem vlastního kódu nebo zcela bez něj. Uživatelé mohou sestavit a nasadit jednodušší řešení bez velkého vývojářského týmu. Setkat se lze také se zápisy lowcode, nocode nebo low code, které označují stejné pojmy bez obvyklého spojovníku.

• No-code platformy jsou určeny především netechnickým uživatelům, kteří aplikaci vytvářejí pomocí vizuálních nástrojů.
• Low-code platformy umožňují doplnit vlastní kód a přizpůsobit aplikaci požadavkům, které hotové funkce nepokrývají.

Hranice mezi oběma kategoriemi není ostrá. Některé no-code nástroje dovolují vložit vzorec nebo krátký skript. Některé low-code platformy zvládne při jednoduchém úkolu používat i člověk bez zkušeností s programováním. Označení výrobce je proto vodítko, nikoli technická norma.

Jak low-code vývoj funguje

Aplikace se skládá z připravených částí. Uživatel vytváří tabulky, formuláře, obrazovky, pracovní postupy a pravidla. Platforma může převzít opakující se technickou práci, například správu uživatelů, nasazení aplikace nebo napojení na běžné služby.

U low-code vývoje může programátor doplnit vlastní logiku, upravit rozhraní nebo vytvořit integraci, kterou platforma nenabízí. Programování tedy zůstává součástí práce, ale není nutné znovu vytvářet běžné části aplikace.

Některé nástroje nabízejí také AI asistenty. Z textového zadání mohou navrhnout obrazovku, datovou tabulku, vzorec nebo automatizaci. Pomáhají především při přípravě prvního návrhu. Vygenerovaný výsledek však musí někdo zkontrolovat, otestovat a převzít odpovědnost za práci s firemními daty.

Proč firmy používají low-code a no-code

Hlavní výhodou je kratší cesta od návrhu k funkční aplikaci. Část vývoje nahrazují připravené komponenty a vizuální nastavení.

• Rychlost. Vývojář ani procesní specialista nemusí stavět běžné části aplikace od začátku.
• Menší počáteční náročnost. Pro jednoduchou interní aplikaci obvykle není potřeba velký vývojářský tým.
• Flexibilita. Formuláře, pravidla a pracovní postupy lze upravovat podle změn ve firemním procesu.
• Dostupnost. Netechnický uživatel může připravit prototyp nebo upravit jednoduchý pracovní postup.
• Spolupráce. Člověk, který zná proces, může aplikaci navrhovat společně s vývojářem místo zdlouhavého předávání zadání.

Aplikace může přesně kopírovat současné procesy firmy, což ale nemusí být výhoda. Pokud je proces zbytečně složitý, software jeho nedostatky pouze upevní. Před vývojem je proto lepší popsat proces tak, jak skutečně funguje, a změřit jeho chybovost i časovou náročnost.

Jak mohou tyto platformy doplnit stávající systémy

Low-code a no-code platformy nemusí nahrazovat stávající systémy. Často doplňují funkce, které současný systém nenabízí nebo jejichž zavedení by bylo příliš drahé.

ERP může například dobře spravovat objednávky, ale nemusí mít vhodný formulář pro sběr podkladů v terénu. No-code aplikace může podklady zaznamenat a předat dál. Low-code řešení se hodí ve chvíli, kdy je potřeba přidat vlastní kontrolu dat, převod formátů nebo nestandardní napojení.

Častými kandidáty jsou interní evidence požadavků, jednoduchá schvalování, sběr dat, menší CRM aplikace a přenos údajů mezi systémy. Před propojením je důležité ověřit dostupnost a možnosti rozhraní. Při práci s API je nutné počítat nejen s předáním dat, ale také s oprávněními, chybovými odpověďmi a výpadky.

Jak mohou low-code a no-code platformy ušetřit peníze

Tvrzení, že low-code vývoj může být až 10krát levnější než klasický vývoj softwaru, bez konkrétního zadání nic neříká. Náklady se liší podle rozsahu aplikace, licenčního modelu, integrací a množství vlastních úprav.

Low-code může náklady snížit, pokud většinu požadavků pokryjí hotové funkce platformy. Úspora se ztrácí ve chvíli, kdy je nutné obcházet její omezení, psát mnoho vlastního kódu nebo složitě propojovat systémy bez použitelného API.

Do srovnání patří 5 položek: zavedení, licence, integrace, převod dat a následná správa. Licenční náklady pro 5 uživatelů mohou vypadat přijatelně. Při 200 uživatelích nebo vysokém počtu automatizovaných operací se však mohou celkové náklady výrazně změnit. Rozhoduje cenový model konkrétní platformy.

Kdy se low-code a no-code nehodí

No-code ani low-code nejsou automatickou náhradou zakázkového vývoje. Zvýšenou opatrnost vyžadují hlavně tyto případy:

• aplikace obsahuje neobvyklou logiku, na které stojí hlavní služba firmy,
• požadavky na výkon nebo dostupnost přesahují možnosti platformy,
• řešení potřebuje mnoho nestandardních integrací,
• firma nechce být závislá na jednom dodavateli a platforma nenabízí použitelný export,
• nikdo nemá odpovědnost za správu aplikace, přístupy a změny,
• práce s citlivými daty nebo regulovaným procesem vyžaduje samostatné odborné posouzení.

No-code není vhodným způsobem, jak za každou cenu obejít firemní IT. Takový postup často vede ke vzniku aplikace bez jasného správce, dokumentace a pravidel pro změny. Původně dočasné řešení přitom může ve firmě zůstat několik let.

Jak vybrat první low-code aplikaci

Vhodným prvním projektem je 1 opakující se proces, který má jasného vlastníka a měřitelný problém. Před výběrem platformy je potřeba odpovědět na několik otázek:

1. Je proces popsaný a dostatečně stabilní?
2. Kdo aplikaci používá a kdo ji bude spravovat?
3. Jaká data potřebuje a odkud je získá?
4. Nabízejí ostatní systémy použitelné API?
5. Jak se změní licence při růstu počtu uživatelů nebo operací?
6. Lze data z platformy rozumně exportovat?

Low-code šetří opakovanou technickou práci, pokud hotové části platformy pokrývají většinu požadavků. No-code se hodí pro jednoduché řešení, které dokáže spravovat člověk se znalostí daného procesu. Před nasazením je důležité ověřit také dlouhodobé náklady, možnosti integrace a odpovědnost za správu. Tyto otázky se řeší snáz u prvního návrhu než u aplikace, která už má 40 obrazovek a používá ji celá firma.