Na zprávě je nepříjemné hlavně to, že útok nezačíná nutně chybou v programu. Začíná telefonátem. Útočník se snaží dostat k člověku, který má přístup, informace nebo možnost něco schválit. Technické zabezpečení pak může být sebelepší, ale telefonát si cestu dovnitř hledá přes důvěru.
Google popisuje útoky proti velkým finančním firmám ve Spojených státech. Hackeři podle bezpečnostních výzkumníků kradou citlivá data a oběti následně vydírají. Z dostupných informací není jasné, kolik skupin útočí, kolik firem zasáhly ani jaké konkrétní systémy používají.
V malé firmě bych kvůli tomu začal u jednoduchého pravidla: žádná změna přístupů, platebních údajů nebo oprávnění jen na základě telefonátu. Ani když volající zná jméno kolegy, dodavatele nebo část interních informací. Ověření přes jiné číslo zabere pár minut. Útočníkovi může pokazit celý plán, což je na bezpečnosti jedna z mála příjemných věcí.
Pro menší firmy není praktické kopírovat postupy velkých finančních institucí. Praktické je ale určit, kdo smí schválit citlivou změnu, a nastavit druhý kanál pro ověření. Zaměstnanci také potřebují vědět, že nahlášení podezřelého hovoru není ostuda. V opačném případě se problém často snaží potichu opravit sami, což bývá přesně chvíle, kdy má útočník nejvíc prostoru.
Zašifrovaná data a výzva k platbě: první hodiny rozhodují o tom, jestli budete mimo provoz dva dny, nebo dva týdny. Konkrétní postup, co dělat, koho volat, proč hned neplatit a jak obnovit provoz ze záloh.
Útočníci málokdy potřebují neznámou díru, stačí jim, co firma zanedbá. K tomu se za poslední rok zpřísnila pravidla. Co konkrétně zavést, aby se přes vás nedostali a abyste byli v souladu.
Napište nám, co u vás řešíte. Společně probereme, jestli vám můžeme pomoci.
