Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, zkráceně JMHZ, mělo firmám zjednodušit papírování kolem zaměstnanců. Po prvních měsících ostrého provozu to vypadá přesně naopak. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ho ve svém průzkumu označila rovnou za katastrofální.
Čísla mluví jasně. Pro devět z deseti firem znamenalo zavedení systému víc administrativy, ne míň. Přes sedmdesát čtyři procenta podniků strávilo dohledáváním nových údajů přes osm hodin čistého času navíc. Víc než polovinu firem to stálo přes pět tisíc korun za aktualizace účetních programů nebo za práci externích účetních.
Napoprvé a bez problémů podala hlášení jen desetina firem. Zbytek musel podání opakovaně opravovat nebo to řešit přímo přes podporu ministerstva, protože systém hlášení odmítal přijmout. Nejčastěji si podnikatelé stěžovali na to, že chybovým hláškám nešlo rozumět, a na výpadky celého systému.
Zajímavé je, že firmy se digitalizaci nebrání. Skoro polovina z nich ji podle průzkumu podporuje a vidí v ní smysl. „Problém není na straně firem, naši podnikatelé nejsou žádní zpátečníci. Stát ale naprosto selhal v exekuci celého projektu,“ říká předseda asociace Josef Jaroš.
Na tomhle příběhu je vidět, že samotný nápad digitalizovat nestačí. Když se povinný systém spustí nedodělaný, nezaplatí to úřad, ale účetní a majitelé firem, kteří místo práce opravují hlášení. Rozdíl mezi dobrým a špatným přechodem na nový software se pozná až ve chvíli, kdy ho musí používat živí lidé pod termínem. Na testování a přípravě se to šetřit nevyplácí.